Při pohledu na tento obrázek si říkám, neviditelní?

Tento názor neplatí na všechny Rakušany.

Michi názor je, že ANO sie haben Angst. Nedáme jim šanci se integrovat.

Tento můj miničlánek je jen na doplnění k podcastu, který nakdeš na spotify.

Já zase vidím do hloubky jinak a vidím, že je to i o jazyku. Spousta z nich si nemůže dovolit kurz a nemá ani čas. Ale i tohle může být výmluva. Dnes je obrovská možnost učit se i zadarmo.

Ale znám spoustu výsměchů i Českých a Slovenských krajanů z Vídně - Šak na co bych sa učíl, Jozef to za mňa vyřídí. Ano i mezi námi jich je dost. Nemluvíme pouze o lidech z dálného východu. To samé je u exJugoslávců. Je to i mindset, kultura a charakter člověka.

Prostě nemusí, komunita se postará a těch jobů, které Rakušani nechtějí dělat, je tolik. Kdo je bude dělat? Zkusme se na to podívat z jiné stránky.

Jenomže ty nůžky se roztahují a rozdíl se prohlubuje, je čím dál větší propast mezi skupinami. Není ani touha se poznat. A vlastně není ani na čem stavět, když neumíš jazyk.

Pracují tu však, vytvářejí hodnoty a každý chce žít ten svůj život. Někteří se pořádně nadřou a někteří jen rodí děti. Jsou to jejich hodnoty, často neslučitelné s našimi.

Ale je rodina nic? Proč nás to štve. Je hodnota člověka měřena jen tím, zda chodím do práce?

Co nám vlastně vadí? Že se s námi nebaví? Že nerozumíme? Že někteří věří víc na Boha než na sebe?

Jazyk je klíčem k integraci a ke vzdělání.

Bohužel často stačí pouze na uklizečku.

Sama jsem pomáhala v Lerncafé dětem s migračním původem se jejich úkoly. Jejich rodiče neuměli dobře německy, neměli ani čas, protože museli chodit do práce imervére.

Dokonce dostávaly i svačinu, ano i taková je ta neviditelná stránka.

Často zavíráme oči.

Byla to pomocná síla z Egypta, byla účetní. Byli to křesťané, co utekli a tady to stačilo pouze na škrábání brambor. Neuznali jí diplom. Jazyková bariéra neumožnila zkoušky a musela by si udělat celé kurzy znova. To je opravdu neskutečná práce.

Jasně, nejsou všichni inženýři a doktoři. Bylo mi jí líto. Neskutečně srdečná a skromná žena. Ano skromná, často to vidím v jejich očích. A taky se bojí-nás. Našich urážek a ponížení.

Jazyk jim nedovolí se bránit.

Nebo ty snad umíš francouzsky hned? Když někam utečeš?

Naučit se jazyk je 1-2hodiny práce denně intenzivně rok. Ano kamarádka to dokázala za 3měsíce, žila s rodilákem a učila se 8hodin denně.

Co mne, ale fascinovalo bylo to, jaký důraz kladla na vzdělání dětí. Gympl, doktor a chemie.

Věděla, že její děti to musí mít jinak. Věděla, že je to základ a ona už v 50 neprorazí.

Když je poznáte blíž a nebojíte se jich, otevře se srdce.

Nikdo neopustí svou zemi dobrovolně. A když ano, nechá tam kus srdce. Kulturu a naboženství si, ale vezme každý se sebou. Je to to jediné, co mu zbylo. Často však lpí na zvycích a tradicích kolikrát víc než doma. A to by bylo na explozivní debatu na téma náboženství.

A to nechám jiným.

Kdo z vás žije v cizině, tak ví jaké to. A pokud máš pocit, že mi chceš napsat, napiš.

Celou slovní zásobu najdeš v Kolotoči života🎠

Žiju němčinu. Pojd’ ji žít taky.

Petra alias #mutti